Poskytnutí stavebních prací v bytovém domě užívaném k nájmu
Otázka:
Fyzická osoba, plátce DPH vykonávající obchodní činnost, vlastní bytový dům, kde pronajímá byty a při pronájmu bytů vystupuje tato osoba jako neplátce, protože nájem bytů je osvobozený od DPH.
Budeme uvedené osobě poskytovat služby, které mají charakter stavebních prací v dotyčném bytovém domě. Máme použít režim přenesení daňové povinnosti nebo uplatnit DPH jako při poskytnutí služeb pro neplátce?
Odpověď
Použití režimu přenesení daňové povinnosti při poskytnutí stavebních prací upravuje § 92e zákona o dani z přidané hodnoty (ve vazbě na § 92a zákona o dani z přidané hodnoty), přičemž jednou z podmínek pro použití tohoto režimu je, aby příjemcem zdanitelného plnění byl plátce (plátce vymezují ustanovení § 6 a násl. zákona o dani z přidané hodnoty).
Generální finanční ředitelství spolu s Ministerstvem financí k této problematice v minulosti vydalo informaci, podle které splnění uvedené podmínky přichází v úvahu pouze pokud dotyčná osoba (plátce) vystupuje jako osoba povinná k dani, tj. v rámci své ekonomické činnosti. Ekonomickou činností je však obecně i nájem, pokud má charakter soustavného využívání majetku za účelem získání příjmů (§ 5 odst. 1 a 2 zákona o dani z přidané hodnoty).
Podle našeho názoru tedy osoba registrovaná jako plátce, která přijímá zdanitelné plnění spočívající v provedení stavebních prací v bytovém domě, který tato osoba soustavně využívá k nájmu, vystupuje jako osoba povinná k dani, přestože nájem bytů je obecně osvobozen od daně bez nároku na odpočet daně (§ 51 odst. 1 písm. g) a § 56a zákona o dani z přidané hodnoty). Při splnění dalších podmínek by tedy měl být u tohoto zdanitelného plnění použit režim přenesení daňové povinnosti.
Nesprávné uplatnění daně poskytovatelem zdanitelného plnění by znamenalo problém především na straně příjemce zdanitelného plnění. Jednak by příjemce zdanitelného plnění neměl nárok na odpočet daně nesprávně uplatněné poskytovatelem zdanitelného plnění (§ 72 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty), což by mohlo přicházet v úvahu, kdy by bytový dům využíval i jiným způsobem, jež by zakládal nárok na odpočet daně. Jednak by správce daně mohl trvat na povinnosti přiznat daň příjemcem zdanitelného plnění (§ 92a odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty) bez ohledu na to, že by ten zároveň neměl nárok na její odpočet, a tuto daň mu tedy doměřit.
Ing. Pavel Zahradník, 26. 12. 2014